Dinosauří kostra v podzemí aneb RFP 2010 - část 2.

DEN 0: Když sem se asi v půl sedmý ráno dobelhal do stanu, stačil sem usnout tak na hodinku, než mě vzbudilo neskutečný vedro. Proběhla nějaká obhlídka venkovního před-areálu, našli sme celou děčínskou výpravu, která se už ve 3-denním předstihu alkoholicky připravovala na úterní NOFX a stejně tak naše skoro-krajany z metalový bašty jménem Krupka. Padlo rozhodnutí přesunout stan k nim, pryč z centra dění, pryč od těch vožralejch Němců. Pak padlo rozhodnutí č.2 - jít se okamžitě vykoupat, než chcípnem. Po cestě na koupálko nás ale čekal bizarní výjev řada billboardů s jakymsi prapodivnym propagandou nasáklym poselstvim, který člověku došlo, až když si to trochu pročet. Obrázek židovskejch obětí koncentráků a pod nim nápis "Genocida roku 1940" a vedle fotka potracenýho plodu dítěte a pod nim nápis "Genocida roku 2010" Jo, v tuhle chvíli už sem taky věděl, která bije...;) Připojuju krátkou transkripci rozhovoru s jednim z "aktivistů":

Mladý křesťan(dál jenom MK): Podepíšete petici?

Já: Proti čemu?

MK: Proti povoleným potratům před 3.měsícem těhotenství.

Já: To stoprocentně nepodepíšu, no.

MK: Proč? Copak nevíš o vědecké teorii, která dokazuje,že plod cítí bolest?

Já: Já zas věřim teorii, která tvrdí opak, takže se asi neshodnem.

MK: Ne, počkej, není ti jich ani trochu líto?

Já: Kámo, jíš maso?

MK: Jo.

Já: A jakej to má smysl, když se tu snažíš zachránit tříměsíční plod člověka a pak sežereš mrtvolu zvířete, který bylo zabitý, aby ses ty moh najíst?

MK: ...

Já: Vysvětlíš mi to?

MK: To je něco úplně jinýho.

Já: Jakto? V čem je to jiný?

MK: ...

Já: No?

MK: Rozdíl je v tom, že člověk má duši, ale zvíře ne.

Já: Tak to už se spolu nemáme dál vo čem bavit.

MK: Ale počkej.

Já: Chcípni, díky.

To byla jenom taková krátká odbočka. Koupání proběhlo, všechno v pohodě. A pak už nastala chvíle, kdy se otevřely brány my sme se(mimochodem mezi asi prvníma dvaceti platícíma) vplazili do Festivalparku. Ačkoliv sem původně plánoval, že zkouknu i pár těch "podřadnejch" českejch kapel, co hrály první den, nakonec z toho nějak sešlo, potkal sem další známý - tentokrát oblast Česká Kamenice, přifařil sem se k nim a tak nějak uběhlo odpoledne. Vlastně první, na co sem se dokopal jít, tak bylo vystoupení dost netypickýho interpreta pro českej rockovej festival - Laco Déczi a jeho jazzový těleso a musim říct, že mi nakopali prdel jako máloco, sice jazz, takže totální muzikantská onanie a prakticky nic jinýho, ale zato teda opravdu monstrózní, takže sem si přišel na svý...:) Proběhla poměrně rušná noc, nějakej ten alkohol a další s tim spojený aktivity a každopádně skoro žádnej spánek - až do ranních hodin bordel jak svině po celym kempu a hned po utišení nával horka. Předkolo bylo každopádně za náma.