DEN 2:
První trochu pořádnějš zformulovaná myšlenka v pondělí ráno (ok, to je silný slovo) se zaměřila na už zmiňovaný Němce, od kterejch sme v sobotu přesunuli stan pryč. Nebyli samozřejmě jediný, ale je to jeden příklad za všechny. Partička mladejch lidí, rozložený stany, rozloženou střechu přes celej jejich tábor, lednice se všim, na co ste si vzpomněli, tuny žrádla a chlastu, počítače a stereo soupravy, ale co je důležitý - NEHNULI SE Z TOHO KEMPU! :) Fakt pokaždý, když sem procházel kempem v jakoukoliv denní nebo noční dobu, ať už hrálo cokoliv, tyhle týpci tam pořád seděli a chlastali a poslouchali muziku...Nevim, skoro bych se ani nedivil, kdyby tam měli i velkou plasmu s přímym přenosem z některýho pódia, protože podle mě fakt nešli ani na jedinou kapelu...:) Co proboha ty lidi k tomuhle vede? Zaplatí prachy za lístek, ubytování, cestu a eště tuny výbavy s sebou a nejdou na jedinou kapelu? No, proti gustu...;)
Každopádně - prosral sem Wisdom In Chains, na který sem byl zvědavej a podle toho, co sem všude čet, tak to byla chyba, ale v době jejich setu sem šel kolegiálně navštívit ohlášenej "JAM" kapely X-Left To Die, kde hraje na bicí muj dlouholetej kamarád a spolužák z Konzervy Valenťák. Psát vo nich nic nebudu, protože hodnotit kapely kámošů je trapný...;)
No ale pak už byl čas akorát na to se přesunout na velkou stage, kde začínali Evergreen Terrace, americkej metalovej hardcore a tady už sem byl ve svym živlu, super tempo, energie jak svině a koneckonců asi taky trochu víc muj styl, no...:) Eště sem vocenil jak z občasnejch vokálů, který naživo dával Josh James byl totálně slyšet jeho zpěvovej projev z jeho druhý straight-edge hardcore kapely Casey Jones - prostě námrd...:)
A pak už to šlo, jak na běžícim pásu - střídačka dvou velkejch stageí, v tuhle chvíli začínali na T-Music Finové Disco Ensemble - další šleha...:) Melodickej, chvílema až taneční post-hardcore s klávesama a totálně pozitivní show, za kterou by se nemuseli stydět ani jejich rozpadlý krajani Endstand. Moc příjemný překvapení, až budou příště hrát v Práglu, tak si je určitě nenecham ujít.
Další přeběh a oldschooleři Suicidal Tendencies, na který sem se těšil jak svině a musim říct, že mě rozhodně nezklamali. Jejich set tvořil prakticky nepřetržitej song, nebylo ani chvilku ticho, pauzy mezi megadlouhejma songama vyplňovali jednotlivý hráči různejma psycho-sólama a hlavně zpěvák Mike Muir svojí prakticky neutichající recitací/deklamací/(rapem?), jejímž prostřednictvim promlouval k publiku, který mu asi stejně nerozumělo, což je škoda, ale každopádně hodně sugestivní zážitek. Samozřejmě nechybělo ani pozvání publika na pódium, což já jakožto zapřísáhlej odpůrce zátarasů a securiťáků ocenim vždycky...:)
A pozor - teď přichází moje osobní festivalová slza číslo 1 - i s půlhodinovym zpožděnim (údajně jeli místo do Hradce do Brodu, kde se RFP pořádal dřív) dokázali Jello Biafra & Guantanamo School Of Medicine nakopat prdel spoustě mladejch kapel a to i přestože dali jenom asi 5 songů. Musim říct, že už když sem uslyšel ten pronikavej ječák, kterej tak důvěrně znam už z doby, kdy sem coby dvanáctiletej votrhanej capart s čírem sjížděl starý desky Dead Kennedys nahraný na kazetách, přeběh mi mráz po zádech jak svině. Po dvou písničkách z nový tvorby nejspíš Jello usoudil, že na těch zbejvajících asi 10 minut je potřeba vybalit všechny trumfy, takže spustili 3 starý vály od DK, no a prostě když zazněla úvodní basová linka California Über Alles (a po ní eště Too Drunk To Fuck a Holiday In Cambodia), tak opravdu slzička ukápla, to se prostě nedalo...:)
Pak povinnej odpočinek, protože už sem nevydržel dýl stát a taky sem chcípal hlady - poznámka pro příště, jet líp finančně vybavenej...:) Takže jenom tak zvenku a ze stanu Juliette Lewis - další interpret, co mě mrzí, že sem neslyšel pořádně. A pak sem se pomalu ale jistě přiblížil na T-Music stage a čekal sem, jakýže teda bude to velký divadlo s názvem Muse. Předem musim říct, že sem tuhle kapelu vůbec neznal, až asi na 2 nebo 3 songy, co sem znal z různejch médií a ani sem nevěděl, že sou vod nich. Každopádně sem si informačně stáhnul celou diskografii týhle britský kapely (zdá se to jenom mě, nebo byla na letošnim RFP drtivá přesila kapel z UK?) a prostě mě to nechytlo, dokonce ani nezaujalo, nebylo nic, co by se mi na tom líbilo, kromě jednoho songu - New Born - to je fakt nářez...:) No ale byl sem zvědavej, jak to bude působit naživo. No...jak to říct? Působilo...;) Hudebně to bylo natolik kompozičně zmáklý, že to opravdu nemělo tendenci nudit ani člověka s absolutně zápornym přístupem k tý tvorbě jako sem já. A navíc mě hodně bavily tématický projekce s jakejmasi videoklipama k různejm songum - jasně, s timhle přišli už daleko dřív třeba Pink Floyd a stovky jinejch kapel, ale o originalitě nikdo nemluví, tou Muse rozhodně neoplývaj, řikam jenom, že to bylo hodně působivý, jakože fakt hodně. Ani mi nepřišlo, že jejich koncert trval skoro 2 hodiny, doma si je nepustim, protože mě jejich muzika pořád nebaví, ale sem rozhodně rád, že sem je viděl naživo, byl to zážitek...;)
No, ani nebudu moc ve větší míře zmiňovat, jak sem si po Muse zase zkazil chuť koncertem slovenskejch From Our Hands, kdo mě zná, tak ví. O to víc sem byl vděčnej za setkání se spřátelenou koalicí Teplice-Varnsdorf a jejich miniflaškou whiskey...:) No a pak už přesun do stanu a vyspat se na to, kvůli čemu sem i přes svou široce známou hudební otevřenost přijel hlavně...
Žádné komentáře:
Okomentovat